Večer ve společnosti SACRED REICH se už dopředu jevil jako velmi citlivě a dobře zvolená záležitost. Phil Rind a spol. mají pověst unikátního souboru, který sice nikdy nesedlal žádného thrashového ultrafavorita, ale zato vždy spolehlivě dorazil do cíle ve velmi pěkném čase. Nenápadně, o to více však sebejistě a s náležitou vehemencí. Letos si navíc ke znovuobjevené chuti koncertovat nadělil po třiadvaceti létech nahrávací pauzy skvělé nové album „Awakening“, pročež se důvody, proč tuhle partičku živě nevynechat, rozrostly o další pádný argument.
Na mou duši, kdo z blízkého okolí v srdci nosil a nosí rozličné chuťovky devadesátkového amerického thrashe, nesměl ve Futuru chybět. A taky že nechyběl, alespoň to tak tedy vypadalo podle pohledu do zaplněného klubu, jehož průměrný věk – navzdory mnoha vítaným, mladším „narušitelům“ – byl zcela určitě 40+. Vlasy zešedivěly, prořídly nebo je dokonce nahradila pleška, ale náchylnost ke starému dobrému thrashovému dunění zůstala, neboť ta se zkrátka zdá být věčná.
Časový plán byl dodržen nejméně na 100 % a podle něj tedy na věc šli nejprve předskokani NIGHT DEMON, americká trojice, jež vzdává hold klasické podobě heavy metalu v jeho nejryzejší podobě z osmdesátých let minulého století. V mysli mi při pohledu na ně nejprve vytanuli švédští GRAND MAGUS, ale ti hospodaří přece jenom o kus dál na poněkud dřevnějším kovovém pozemku. Staří IRON MAIDEN, DIO či RIOT, to bylo to, co z tvorby původem kalifornského seskupení dýchalo nejvýrazněji, a spolu s tím naštěstí také zápal pro heavymetalovou věc a velmi živelné nasazení, které to, občas, když revivalová podstata tohohle podniku vyplavala na úplný povrch, tak nějak udrželo v rozumné rovině. Čili rozjezd celkem fajnový.
S nástupem SACRED REICH se to ovšem nedalo srovnat, neboť ti byli zkrátka a dobře za hlavní hvězdy a to nikoliv proto, že by se tak chovali (naopak, sledovat třeba Davea Mc Clainea, jak působí vyrovnaně a spokojeně, přestože si po koncertu sám sklízel bicí soupravu, což byl jistě solidní sešup od dob, kdy vládl své soupravě u MACHINE HEAD, bylo nesmírně zajímavé). Skromný prostor před pódiem se rázem změnil ve změť pogujících rukou a nohou, pot cákal na všechny strany a i díky jemu nezůstalo jedno oko suché. A to ještě vzápětí jako druhá v pořadí zazněla hymna „The American Way“, při níž se veškerý ten thrashový mumraj nejméně zdvojnásobil a do kotle s rozhodnými výrazy „prostě museli“ i někteří zasloužilí pamětníci, původně žmoulající svá originální elpíčka jen kousek stranou v naději, že si je později nechají podepsat.
Nesmírně příjemně a upřímně působil i čerstvý padesátník Phil Rind, který občas mezi jednotlivými skladbami pronesl pár slov a zejména nezapomínal děkovat přítomným a mluvit o velmi silných dojmech, které v něm zanechávají právě takové koncerty, jakým byla i pražská zastávka „Awakening Tour 2019“. Wiley Arnett si tak jako v dávném statickém klipu k titulní skladbě debutu „Ignorance“ jistil své místo po jeho pravici, z něhož podobným způsobem pravidelně vystupoval vpřed v okamžicích, kdy přicházelo na řadu jeho sólo, zatímco benjamínek Joey Radziwill působil tak, jakoby přesně věděl, kde je jeho místo na scéně, a že na ohlasy jsou tu především ostatní. A i jako celek to byla velmi efektivní thrashová přehlídka, během níž se na pomyslném předváděcím molu navzdory výrazu poctivých dobráků ve tvářích účinkujících předvádělo skutečně prvotřídní zboží z téhle hudební krabičky.
Na úplný konec pak všichni přítomní sestoupili z mola na surfy (ano, i zasloužilí pamětníci, kteří se sotva stačili vydýchat a už už zase museli své vinyly nechat podržet někomu dalšímu) a ve zběsilém rytmu „Surf Nicaragua“ se pak vřítili do cílové pásky koncertu, který v jejich vzpomínkách zůstane jistě dlouho zapsán výrazným písmem. Jistě, vždyť to bylo ve všech směrech naprosto skvělé, když SACRED REICH dostáli své reputaci na výbornou a krom toho také nikdo nedostal infarkt.
Setlist: Manifest Reality, The American Way, Divide & Conquer, One Nation, Awakening, Independent, Free, Crimes Against Humanity, Who's to Blame, Ignorance, Salvation, Love... Hate, Killing Machine, Death Squad, Surf Nicaragua